|
Počet zobrazených článků: 10 (z celkem 10 nalezených)
Češi na Novém Zélandu - Bohemians v Puhoi (Martin Slíva, Historie, 01.07.2005) Roku 2001 jsem ze zvědavosti navštívil malou vesnici Puhoi, o které jsem se dočetl v průvodci. Měl jsem štěstí. Potkal jsem tam Normana a pak i Jenny, dvě výjimečné osoby a „tahouny“ komunity. Později jsem se s nimi setkal znovu. Byli rádi, že jsem na ně nezapomněl. Oba dva spolu s hrstkou dalších nadšenců udržují původní tradici. Jím také vděčím za to, že jsem získal zajímavý materiál o historii Puhoi.
Barokní kostelík na Vrabině (redakce, Historie, 28.06.2002) Jednou z nejkrásnějších barokních staveb v okolí Stoda byl kostelík na vrchu Vrabina, který nechal postavit chotěšovský probošt Schmiedl v roce 1755. Nádherná stavba kostelíka byla provedena podle vzoru pražského kostela Na Karlově. Umělecká výzdoba a fresky byly dílem plzeňského malíře Julia Luxe. Uvnitř obsahoval čtyři přepychové oltáře. K poslednímu vedlo 18 mramorových schodů. Po zrušení chotěšovského kláštera Josefem II. byl i tento klenot zbourán. Zachovala se jenom kresba. V jeho místech stojí dnes malý kostelík. Křížová cesta, která vedla ke kostelíku, je dnes zničena vandaly. Aktualizováno: O převod areálu do svého vlastnictví několik let usiloval mikroregion Radbuza, až v roce 2004 byla podepsána smlouva o převodu. Mikroregion Radbuza – společnými silami zúčastněných obcí - opravil vyhlídkovou věž, která byla znovuotevřena dne 18. září 2004. Při opravě věže bylo 5. srpna z báně vyjmuto pouzdro s dokumenty. Bohužel bylo pouzdro poškozeno průstřelem, který zničil skleněnou lahvičku a její obsah a na několika místech poškodil dokumenty. Více informací na mks.mestostod.cz.
Alexandr Vasiljevič Suvorov (redakce, Historie, 28.06.2002) Dne 15. prosince 1799 přijel do města slavný ruský generalisimus Suvorov, který se tak proslavil v napoleonských válkách. Ubytoval se na Staré poště v domě čp. 12. Druhý den ráno se slavnostně rozloučil s městem a odjel do Plzně a potom do Prahy, odkud se vrátil do Ruska. V roce 1959 byla na domě odhalena pamětní deska.
Stará pošta (redakce, Historie, 28.06.2002) 
Stojí na rohu starého náměstí v blízkosti nábřeží. Upoutá na sebe výraznou barokní fasádou, složenou ze tří bohatě zdobených štítků. Budova sloužila poštovní trati Praha - Plzeň - Klenčí. Její stavba pochází z roku 1747.
Johan Florián Hammerschmid (redakce, Historie, 28.06.2002)  Narodil se 4. května 1652 ve Stodě a jeho otec, který byl pekařem si postavil svůj malý domek na pravém břehu řeky Radbuzy. Jan Florián později nechal domek přestavět na zděný jednopatrový dům (Hammerschmidtův dům). Pro své znamenité schopnosti se brzy stává rektorem arcibiskupství v Praze a koncem svého života zastával místo faráře v Týnském chrámu v Praze, kde zemřel 4. ledna 1737. Z jeho prací je nejznámější "Prodomus Gloria Pragensis" (Úvod k popisu památností pražských) a "Historie Klatovska", která je psána česky.Pokud vás zajímají další nformace, zkuste hledat Johan Florián, Jan Florián, Hammerschmidt, Hammerschmid, Hammerschmied, Hammeršmíd, v různých pramenech se používají různé kombinace.
Kaple Husova sboru (redakce, Historie, 28.06.2002)  V roce 1617 byl založen městský špitál, ke kterému byla zřízena i kaple. V roce 1720 daroval Johan Florián Hammerschmid do této kaple oltář, neboť měl to štěstí, že byl osobně přítomen procesu, na kterém byl Jan Nepomucký prohlášen za svatého. Kaple byla po mnoho let udržována, ale v roce 1986 vyhořela. Dnes je částečně opravena a starají se o ni členové husitské církve.
Kostel svaté Máří Magdaleny (redakce, Historie, 28.06.2002)  V nejstarších dobách stála v místech dnešního kostela dřevěná kaple, která byla údajně v roce 1406 přestavěna na kapli kamennou. Tato kaple s největší pravděpodobností zanikla a na jejím místě nechal probošt Adam Haster v roce 1567 vystavět filiální kostel, který byl 20. srpna 1567 zasvěcen pražským biskupem Antonínem sv. Máří Magdaleně. V roce 1841 se začalo s jeho přestavbou a v dubnu 1843 byla stavba, vybudovaná podle plánů A. Thurnera z Teplé, vysvěcena.K církevnímu účelům římskokatolické církve slouží dodnes. Pravidelné bohoslužby jsou v neděli od 10 hodin.
Radnice (redakce, Historie, 28.06.2002) 
Z historie budovy radnice:
Významnou událostí pro město bylo postavení nové radnice na dnešním náměstí J. A. Komenského. Radnici nechal vybudovat Jiří Müller z Mühlemtalu v překrásném barokním slohu, takže patřila mezi nejvýstavnější budovy ve městě. Bohužel se zachovaly jenom výkresy a stará vyobrazení. V roce 1830 byla celá budova přestavěna do dnešní podoby s věžičkou. Počátkem 20. století nechali stodští měšťané postavit na náměstí novou výstavnou budovu, která jako radnice slouží dodnes.
Z historie města (redakce, Historie, 28.06.2002) Krátký přehled historie města: Město Stod je rozloženo v mírném údolí, kterým protéká řeka Radbuza, asi 25 km jihozápadně od Plzně. S první historickou zmínkou o lokalitě se setkáváme v r. 1235, kdy král Václav I. věnoval ves zvanou Stod nedalekému klášteru premonstrátek v Chotěšově.  Osídlení v prostoru nynějšího města je patrně starší - vždyť sousední Chotěšov, kde nechal kolem roku 1200 založit blahoslavený Hroznata premonstrátský klášter, je připomínán již v roce 1115.
Pro obec je velmi důležitý letopočet 1315. Toho roku nechal král Jan Lucemburský povýšit vesnici Stod na městys. Svědčí to především o tom, že se vesnice rychle rozrůstala, a že ležela na důležité dopravní tepně mezi východem a západem. V 60-tých letech 14
. století měl Stod kolem 400 obyvatel. Věrnost klášteru byla jistě příčinou, že Stod získává na přímluvu chotěšovského probošta od panovníka Karla IV. v roce 1363 další práva a svobody. Bylo to především právo dědičné, právo soudní, vedení městské knihovny
a právo užívání městské pečetě. Vzhledem k tomu, že původní znamení ze soudní pečetě,
užívané ještě v roce 1850, bylo plasticky zobrazeno ve štítu stodské radnice při její
výstavbě, rozšířil se názor, že jde o městský znak.
A proto od šedesátých let začal městský národní výbor užívat toto zmíněné pečetní znamení jako městský znak. 
Na počátku husitských válek stáli obyvatelé městečka na katolické straně, ale když husité vedeni Janem Žižkou dobyli v lednu 1421 chotěšovský klášter, mnoho jich přešlo na stranu husitů. Poddaným se dostalo některých úlev. Rozšířilo se především dědičné právo i pro chalupníky a byl jim umožněn přístup i do obecní rady. Ale to všechno trvalo jen do té doby, kdy zde byla husitská posádka.
Jen dvě listiny v dějinách Stoda sahají do 16. století. Je to listina o německém právu várečném, které bylo městu propůjčeno výnosem probošta Matyáše v roce 1544, a tím bylo umožněno Stodským zřídit sladovnu a pivovar. Druhé takové privilegium pochází z roku 1550 a císař Ferdinand I. v něm uděluje městečku právo výročního trhu. To všechno ukazuje, že městečko se mělo čile k životu a slibně se hospodářsky rozvíjelo. Proto není divu, že se brzy také objevují zprávy o zřízení poštovního úřadu. Na ministerstvu pošt v Praze je uložena mapa z roku 1547, kde je již označena stodská poštovní stanice.
 Hospodářský rozkvět však byl zastaven třicetiletou válkou. Chotěšovský klášter byl několikrát vypleněn a městečko Stod bylo na pokraji zkázy. V dubnu 1648 naposledy opustili zbývající obyvatelé svá obydlí, aby se ukryli v lesích Vrabiny před švédskými vojsky generála Königsmarka. Podle Berní ruly z roku 1654 žilo tehdy v městečku celkem 230 duší. Lidé byli většinou bez přístřeší a bez nejnutnějších životních potřeb. Do vylidněného městečka, jakož i do celého klášterního panství, povolal probošt mnoho rodin z Teplé, Lokte, ale také z Bavorska. Tím vlastně započala germanizace tohoto kraje.
V roce 1850 se stává Stod městem. To už zde stálo více než 180 domů, ve kterých žilo něco
kolem 1500 obyvatel. Pracovalo zde celkem 79 cechovních mistrů. Mezi nimi bylo 8 pekařů, 12 řezníků a šenkýřů, 10 obuvníků, 10 hrnčířů a mnoho dalších řemeslníků. V té době se zde nacházely 2 mlýny, dvě cihelny a dva pivovary. Také se zde vyučovalo
ve třech školách. 14. října 1861 byla zahájena železniční doprava na trati Plzeň - Furth im Wald.
Rozvoj města byl přerušen v roce 1938 okupací. 6. května 1945 osvobodila americká armáda město a brzy přicházejí noví osídlenci. |